paroubek
Politik, který se postaví proti vlastní straně nebo celému establishmentu, odchází do strašlivé samoty. Strana a většina má vždy a bez výjimky pravdu – až do dalšího usnesení, nebo změny nálady vůdců, a svéhlavý odpadlík proto musí být opovrhován a vláčen bahnem mocí podepřené kolektivní nenávisti. Zažil to ostatně i Winston Churchil, zažil to i John F. Kennedy. Proti jejich příběhům odvahy se šťastným koncem stojí stovky jiných, které skončily bez happyendu a v zapomnění. Nikdo už později nezkoumá důvody a argumenty osamělé a poražené vzpoury. A to i tehdy, když momentálně poražení mohli být v právu - třeba jenom dříve, než bylo povoleno.
Miloš Melčák je opakovaně opovrhován a zesměšňován, aniž by se kdo zajímal o jeho názor a motivy. Předesílám, že s ním ve valné většině jeho politických názorů nesouhlasím. Pokud však v diskuzích o jím podané stížnosti k Ústavnímu soudu zaznívá jako argument, že její váhu snižuje právě to, že ji podal Miloš Melčák, je třeba povstati na jeho obranu. Zvláště, když - a tím jsem si jist - všechny dosavadní komentáře vznikly dříve, než jejich autoři měli fyzicky možnost seznámit se s konkrétním textem a argumenty Melčákova podání Ústavnímu soudu. Mimochodem, je to (z pohledu neprávníka) brilantně vystavěný a navýsost přesvědčivý argumentář…
Neodvolatelným neštěstím konce jeho politické kariéry je, že bude navždy vnímán jako polovina ‘přeběhlické dvojice Melčák-Pohanka. Ze zaměstnání vyhozený ‘osmašedesátník’, a celý život precizně uvažující technik Miloš Melčák, se ve chvíli rozhodování o ukončení povolebního patu spojil s o generaci mladším produktem politického prospěchářství devadesátých let, rychle zbohatlým sběratelem funkcí a Mercedesů. Dnes už nikdo ze sociální demokracie nepřizná, že Melčák tehdy navrhoval uvnitř strany jiná řešení. Zůstal osamocen, protože rozříjená hysterie o ‘ukradených volbách’ a ‘opakování Února 48’ dovolovala pouze stavění barikád a bojkot diskuzí o racionálním řešení. Především však nikdo nepřizná, že Miloš Melčák už mnohem dříve (a stejně osamocen) otevřeně kritizoval politiku a postupy Jiřího Paroubka. Vypovídá to hodně o dnešní ČSSD.
Hlavním bodem střetu se postupně stal jeho nesmlouvavý požadavek, aby předseda ČSSD vysvětlil svoje jednání v kauze rozkradených fondů PHARE na ministerstvu pro místní rozvoj. Poslanec Melčák dospěl k závěru, že Jiří Paroubek zakrývá svoje vlastní pochybení tím, že obvinil jiné lidi z podvodu. Kauza ‘Forman a spol’ ještě čeká na soudní rozuzlení. Poslanec Melčák je jediným z dvou set poslanců Poslanecké sněmovny, kdo se namáhal přijít do soudní síně a případ sledovat.