Jiří Paroubek letem světem

paroubek

Ústavní soud

paroubek

Miloš Melčák, jehož stížnost možná odsune předčasné volby, konečně řekl, co ho k tomu vedlo. “Nepodal jsme tu stížnost pro legraci,” řekl hned na začátek rozhovoru poslanec, který na začátku týdne převrátil českou politickou scénu vzhůru nohama a dokázal něco, co tu už dlouho nebylo - politické špičky začaly mluvit jako jeden muž…

paroubek

Na dva dny se po něm slehla zem, nyní konečně Miloš Melčák promluvil. V rozhovoru pro on-line deník Týden.cz vysvětluje, proč podal stížnost k Ústavnímu soudu tak pozdě a vyvolal politickou krizi. Miloš Melčák v rozhovoru tvrdí, že se s nikým neradil. “Nevěděl o tom ani Miloš Zeman,” řekl. Po výroku Ústavního soudu zůstává datum předčasných voleb nejisté a z Melčáka je pro politiky veřejný nepřítel číslo jedna…

paroubek

Příští čtvrtek rozhodne Ústavní soud o stížnosti poslance Miloše Melčáka, který tvrdí, že zkrácení volebního období sněmovny odporuje ústavě. Ať soudci rozhodnou jakkoliv, předčasné volby se konat budou. Na verdiktu však záleží, jestli proběhnou v původním termínu 9. a 10. října, anebo někdy později, nejdříve 6. a 7. listopadu. Tak zní plán, který experti pod vedením Petra Mlsny předložili ke schválení šéfům stran…

paroubek

Nezařazený poslanec Miloš Melčák nestáhne svou stížnost k Ústavnímu soudu, ve které se domáhá zrušení zákona zkracujícího současné volební období. “Absolutně nepočítám s tím, že bych tu stížnost stáhnul. Tím pádem by se to celé znevěrohodnilo,” řekl dnes ČTK a Rádiu Česko.

Melčák se od okamžiku, kdy se Ústavní soud rozhodl podrobně prozkoumat jeho stížnost na předčasné volby (čímž hrozí odklad voleb), důsledně vyhýbal médiím. Telefon nezvedal nebo ho měl vypnutý, na textové zprávy nereagoval. Novináři pak nezařazeného poslance, který dopomohl před třemi lety ke vzniku druhé Topolánkovy vlády, naháněli marně. Miloš Melčák za sebou zanechával i klamné stopy.

paroubek

Šéf ČSSD Jiří Paroubek vyzývá ústavní soudce, aby rozhodnutí pozastavit volby co nejdřív přehodnotili.

iHNed: Přispěla schůzka šéfů největších stran a prezidenta k řešení ústavní krize?

Jiří Paroubek: Tak já si myslím, že ano. Výzva nejvyšších ústavních činitelů ve vztahu k Ústavnímu soudu je rozumná věc, protože rozhodnutí Ústavního soudu bylo pro všechny velmi nečekané, nestandardní a necitlivé s ohledem na veřejný zájem. My očekáváme, že Ústavní soud by se mohl ještě nad těmito věcmi zamyslet…

paroubek

Když Eric Cartman ze South Parku vedl telefonická obchodní jednání (a jeho partner samozřejmě nemohl vidět, že se jedná o devítiletého tlustoprda), používal při dohadování ceny, dotlačen ke slevě, úsloví: “Teď mi ale drtíte koule!”

Nevím, jestli moc soudní v případě páně Melčákovy stížnosti drtí moci zákonodárné varlata, ale kopanec do zadnice to je nepochybně.

paroubek

Byli duo, které exkolegové přejmenovali na přeběhlíky. Poslanci ČSSD Miloš Melčák a Michal Pohanka společně podpořili po několikaměsíčním dohadování o vládě trojkoaliční kabinet Mirka Topolánka. Pohanka loni složil mandát a vrátil se k doktořině. Dnes o bývalém kolegovi říká: “Jednoznačně vylučuji, že by mu šlo o delší poslancování nebo o peníze. Chtěl skončit.” V rozhovoru pro on-line deník Týden.cz lékař popsal i poslední setkání s Melčákem, který se za ním zastavil před více než týdnem v Brně.

paroubek

Miloš Melčák, který přeběhl od ČSSD a pak hlasoval s Topolánkovou vládou, podal totiž k Ústavnímu soudu stížnost na to, že by volební období mělo být zkráceno – Melčák tvrdí, že délka období je stanovena jako čtyřletá a parlament podle něj nemá pravomoc jednorázově zkrátit volební období v jeho průběhu.

Proč to udělal? Nejsou v tom tak trochu i peníze a vlastní prospěch!? Poslanec Melčák by totiž po volbách přišel o těkolik tučných platů a poslaneckých brebend. Melčák ale takové obvinění odmítá. Prý mu nešlo o vlastní prospěch a zachování mandátu. “Nebráním touto stížností vlastní mandát, ale budoucnost ústavního pořádku demokratického a politického právního systému v České republice,” prohlašuje.

paroubek

Jsou situace, kdy se člověk spokojí s tím, že nemusí mít tzv. silný názor a bouchat do stolu. K případu včerejšího oznámení Ústavního soudu o předběžném opatření, během kterého bude posuzovat ústavní stížnost poslance Miloše Melčáka, se mi zřetelně rýsují dva pohledy na věc.

1. První říká, že ústavní soud nemůže posuzovat platnost ústavního zákona. Právo změnit ústavu je výsostným právem zákonodárných sborů podle ústavou předepsaných většin, ústava nic neříká o povaze, kvalitě či příliš častém výskytu ústavních změn. Každý ústavní dodatek, každá změna ústavy se vždy někomu principiálně nelíbí a vždy bude mít své fundamentalistické stěžovatele. O tom, co je a není ústavní zákon, rozhoduje jen a jen parlament.

2. Druhý pohled říká, že poslanecký paskvil, kterým se zkrátilo volební období, není ústavní zákon, protože je to jednorázová změna ústavy, na jedno použití. Protože měnit ústavu na jedno použití je protimluv, pak tím, že to poslanci udělali, sami normu svrhli z piedestalu ústavního zákona.

Za pozornost jistě stojí, jakou roli v celé hře hraje bývalý politik a dnes advokát Jan Kalvoda, který se v poslední době profiluje především jako advokát firmy Diag Human, které má stát vyplatit více než 9 miliard korun. Ten napsal 7.dubna letošního roku článek do Lidových novin. Jde o text velmi výrazný, velmi ostrý, velmi emotivní a fundamentalistický. Zdá se, že Kalvoda účelovou změnu ústavy opravdu prožívá. Další text napsal Kalvoda do deníku Právo před pár dny…

paroubek

Ústavní soud projedná zákon o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny a jeho soulad s ústavním pořádkem veřejně 10. září. Rozhodlo o tom plénum soudu na dnešním zasedání. Znamená to, že předčasné volby vyhlášené na 9. a 10. října se pravděpodobně nestihnou. Zároveň soud požádal účastníky řízení o co nejrychlejší dodání jejich vyjádření ke stížnosti a návrhu poslance Miloše Melčáka. ČTK to dnes oznámil mluvčí soudu Vlastimil Göttinger.

Soudci dnes také podle očekávání přerušili řízení o Melčákově stížnosti, čímž se dostanou k návrhu na zrušení zákona o zkrácení volebního období, který je se stížností spojen. Je to běžný procesní postup. “Přibližuje se tím rozhodnutí ve věci samé,” uvedl v tiskové zprávě předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský…

paroubek

Plénum Ústavního soudu dne 1. září 2009 ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická rozhodlo ve věci ústavní stížnosti Miloše Melčáka, bytem 760 01 Zlín, Obeciny IX/3617, právně zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem, s sídlem 160 00 Praha 6, Bělohorská 35, proti rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignovaného předsedou vlády, spojené s návrhem na zrušení ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, takto:

Vykonatelnost rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignovaného předsedou vlády, se odkládá.

Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. srpna 2009, se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignovaného předsedou vlády. Zároveň dle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. spolu s předmětnou ústavní stížností podává návrh na zrušení ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny. Uvedeným rozhodnutím prezidenta se cítí být dotčen zejména v základním právu plynoucím z čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen “Listina”), z něhož dle judikatury Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 73/04) plyne i právo na nerušený výkon veřejné funkce. Porušení tohoto základního práva pak spatřuje nikoli v protiústavním způsobu aplikace a interpretace právního řádu v ústavní stížností napadeném rozhodnutí prezidenta republiky, nýbrž v jeho právním základu, v ústavním zákonu č. 195/2009 Sb., jejž považuje za rozporný s čl. 21 odst. 2 a 4, čl. 22 Listiny a s čl. 9 odst. 2, čl. 16 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Ústavy.

Ústavní soud neshledal důvody odmítnutí ústavní stížnosti dle § 43 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stanoví-li čl. I ústavního zákona č. 195/2009 Sb. ukončení volebního období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 dnem voleb do Poslanecké sněmovny, které se mají konat do 15. října 2009, rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., určující den konání těchto voleb na 9. a 10. říjen 2009 - jakkoli má i prvky normativního právního aktu - nutno považovat za akt aplikace uvedeného ústavního zákona, jenž stěžovateli, který je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, vymezuje okamžik ukončení jeho mandátu, čili ukončení výkonu veřejné funkce. V tomto smyslu je zásahem orgánu veřejné moci, který se dotýká jeho základního práva dle čl. 21 odst. 4 Listiny.

Podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Vycházeje z obsahu ústavní stížnosti ve spojení se závěry vyvozenými judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, tj. z toho, že “soudy se musejí při aplikaci procesních pravidel vyhnout jak přehnanému formalismu, který by zasahoval do zásad spravedlivého procesu, tak i přílišné pružnosti, která by naopak vedla k odstranění procesních podmínek stanovených zákonem”, posoudil Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele z pohledu pojetí jejího petitu (návrhového žádání) jako návrh, jímž se stěžovatel domáhá i odkladu vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta č. 207/2009 Sb. Své rozhodnutí přitom neučinil ultra petitum, nýbrž byl veden právním názorem vysloveným Evropským soudem při lidská práva v rozsudku ve věci Kadlec a další proti České republice (viz Soudní judikatura. Přehled rozsudků ESLP, č. 4, 2004) k otázce interpretace vůle a projevu ve vyjádření petitu ústavní stížnosti (viz též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 687/04).

Ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je tzv. normou opatřením, jež se naplní k určitému časovému okamžiku (15. říjnu 2009). V usnesení sp. zn. Pl. ÚS 5/98 v souvislosti s přezkumem ústavnosti norem opatření v řízení o kontrole norem Ústavní soud konstatoval: “Právní úprava ústavního soudnictví v České republice stanoví právní účinky derogačních nálezů Ústavního soudu při kontrole norem ex nunc, a nikoli ex tunc (§ 70 a 71 zákona č. 182/1993 Sb.). Smyslem takto koncipovaného ústavního soudnictví je zabránit vzniku možných protiústavních právních následků v případech, kdy posuzovaný právní předpis alespoň hypoteticky předpokládá do budoucna vznik právní skutečnosti, jež by takovou protiústavnost mohla vytvořit. V právní praxi však existuje skupina právních norem, k jejichž naplnění dochází v jednom okamžiku (např. § 871 odst. 1 občanského zákoníku, v platném znění, jenž transformoval právo osobního užívání bytů na nájem), přičemž u nich ani hypoteticky již v budoucnu nemůže vzniknout právní skutečnost, jež by vyvolala právní normou předvídané následky. Posuzování takovýchto případů, jež je svojí povahou posuzováním retroaktivním, přesahuje pravomoc Ústavního soudu a plně náleží, s vědomím ústavních omezení, do pravomoci demokratického zákonodárce.” Uvedený právní názor pak potvrdil i ve své další judikatuře (viz nález sp. zn. III. ÚS 288/04, usnesení sp. zn. III. ÚS 30/04, III. ÚS 506/04). Minimální časový prostor vymezený okamžikem zahájení řízení v posuzované věci a naplněním normy opatření (ústavního zákona č. 195/2009 Sb.), jež dle stěžovatele zakládá tvrzenou protiústavnost, neumožňuje Ústavnímu soudu uplatnit Ústavou mu svěřenou kompetenci v oblasti konkrétní kontroly norem. Jedinou alternativou jejího uplatnění je proto odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb.

Ústavní soud přitom neshledal žádné okolnosti, jež by svědčily o veřejném zájmu, který by odkladu vykonatelnosti bránil (odkladem výkonu rozhodnutí prezidenta republiky volební období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 trvá dále dle obecné ústavní úpravy a nevzniká jím újma na veřejných prostředcích, jelikož zatím na zajištění voleb vynaloženy nebyly) a rovněž neshledal, že by odklad vykonatelnosti bránil realizaci oprávnění třetích osob, jež by mělo vyplynout z napadeného rozhodnutí, pročež dle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2009, Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu

paroubek

Rozhodnutí Ústavního soudu ohledně termínu předčasných sněmovních voleb vyvolává otázky, co nastane po 15. říjnu, kdy nejpozději má být dolní komora parlamentu podle schváleného ústavního zákona rozpuštěna.

Pokud by se volby 9. a 10. října neuskutečnily, tento zákon by nemohl být naplněn a sněmovna by fungovala dál. Myslí si to alespoň většina právníků, které oslovila ČTK.

“Pokud tenhle termín (9. a 10. října) nestihneme, tak jako by ten ústavní zákon (o rozpuštění sněmovny) nebyl, jsme v běžném ústavním režimu, kdy volební období Poslanecké sněmovně skončí v červnu příštího roku,” řekl ústavní právník Jan Kysela z Právnické fakulty UK. Také další dva právníci nezávisle na sobě ČTK řekli, že podle jejich názoru bude sněmovna fungovat beze změn i po tomto datu. Nepřáli si ale být jmenováni s tím, že situace je nová a jakékoli vyjádření je spekulací.

paroubek

Práce Ústavního soudu na stížností poslance Melčáka budou trvat měsíce, říká Eliška Wagnerová, soudkyně Ústavního soudu…

paroubek

Rozhodnutí Ústavního soudu je určitě nepříjemné, ale není zas až tak překvapivé. Pakliže člen parlamentu (Miloš Melčák) podá stížnost k soudu na způsob vypsání předčasných voleb, je přeci logické, že soud bude chtít mít čas na rozhodnutí a do té doby se volby nesmějí konat. Horší varianta by byla, kdyby volby proběhly a Ústavní soud pak třeba rozhodl, že nejsou platné.

Kde je tedy problém? V tom, že politické strany jednoduše a bez debaty rozhodly o rozpuštění sněmovny, ačkoli něco takového česká ústava nezná. Takže výroky Mirka Topolánka o tom, že rozhodnutí soudu aspiruje na zařazení do seznamu bizarností, nebo prohlášení Jiřího Paroubka, že soud ohrožuje kredit země ve světě (ten už mimochodem poškodil svým svržením vlády v době předsednictví EU právě šéf ČSSD) rozhodně nejsou na místě. Na počátku nebyla chyba soudců, ale politiků…